Letos (1953) došlo k odvezení historických obrazů zámecké obrazárny. Asi před dvěma léty MNV změřil tento pokus. Provedl zákrok u ministerstva kultury a některé složky dopsaly v té věci dokonce prezidentu republiky. Rozhodnutí znělo: obec má zajistit renovaci, obrazy umístit na místě, kdy by byly dobře chráněny a hlavně veřejnosti  přístupný.

Před rokem 1929 bylo v Bystrém zaměstnáno na 600 obuvníků. V továrně pana Lípy (v místě dnešního obchodního domu) pracovalo kolem 300 dělníků a v dalších několika menších manufakturách bylo zaměstnáno dalších 300 ševců. Jejich vyhlášené a kvalitní výrobky putovaly k velkoodběratelům do Prahy, Brno a převážná část i do Vídně. S jistou nadsázkou lze říci, že bysterští ševci obouvali značnou část Evropy. Průměrný plat těchto dělníků se pohyboval kolem 150 Kč týdně a vzhledem k tomu, že každá rodina měla také kousek svého nebo pachtovního pole, krávu, kozy, pár slepic, žili sice prostě, ale bídy nebylo. Zlom nastal v roce 1929, kdy začala velká světová hospodářská krize, a tak již v roce 1930 se v obuvnických dílných začalo pracovat omezeně, mzdy se začaly snižovat a to hlavně proto, že poptávky po kvalitní obuvi slábla a nahrazovaly ji levnější strojně vyráběné boty.

V roce 1944, tak jak bývalo po léta zvykem, postavili bysterští mládenci děvčatům na hřišti za sokolovnou vysokou, krásně zdobenou májku. Hudba hrála, zpívalo se, tančilo.

Hartmanští však bysterským vyzdobenou máj záviděli a tak jedné tmavé noci se přikradli do Bystrého, májku skáceli, odnesli a postavili si ji na rynku v Hartmanicích. Je zcela přirozené, že tento „hanebný čin“ nemohl zůstat bez odezvy, zvláště, když se bysterská děvčata chlapcům vysmívala, jak se nechali přelstít. Trestní výprava na sebe nenechala dlouho čekat a jak  poznamenává kronikář Leopold Michl, 16. května se tlupa asi dvaceti odrostlejších chlapců pod pláštíkem noci vypravila sjednat „spravedlnost“. Hartmaňáci se však nenechali zaskočit, u máje si postavili malou boudu a hlídali. Hlídali - vlastně seděli uvnitř a mastili karty. Než zjistili, že se venku něco děje měli zatarasené dveře, takže jen z doléhajících zvuků venku poznali, že máj je již skácená a někam odnášená. Z boudy se ozývalo volání, nadávání, ale také troubení na polnici, kterým se snažili přivolat pomoc. Nahodilý chodec mohl té noci zahlédnout  jak od Hartmanic k Bystrému utíká tlupa výrostků s májkou na rameni a s odstupem asi sta metrů za nimi druhá tlupa vyzbrojená klacky a silně povykující. Srážka těch dvou rozvášněných lidských těles nevěstila nic dobrého, ale naštěstí jejich směrování protnula dvoučlenná četnická hlídka, která  zabránila nejhoršímu.

Uprostřed kopců na samém srdci Vysočiny, žije tichým a nevzrušeným životem starodávné město Bystré. "Cesta k němu jest jako zahrada krásná, plná rozkošných skupin stromův  a lesíkův".  A každému z Vás, kdo se jednou na cestě k Bystrému zastavíte na výšině u hartmanské kaple nad hrobem hraběnky Marie Rebeky z Harrachu a vzníceným zrakem obejmete  celý ten zvlněný kraj, v jehož lůně se hrdě zvedá majestát bysterských věží, zarosí se zrak a v srdci probudí se láska k těmto krásným, avšak hmotnými dary tak skoupým kopcům.

Město Bystré leží v okrese Svitavy, jihovýchodně od Poličky na Hornosvratecké vrchovině v nadmořské výšce kolem 600 m. Jádro města zaujímá protáhlou terénní vlnu mezi dvěma potoky. Západně od města se krajina zvedá do výrazného hřbetu tvořícího rozvodí Svratky a Křetínky a přesahujícího 700 m nad mořem.O počátku Bystrého není určitých zpráv, ale vzhledem k tomu, že leží na staré zemské cestě z Čech do Moravy lze usuzovat, že náleží k osadám prastarým. Podle dochovaných zápisů Pešiny z Čechorodu Prodromus Moravographiae, byla u Bystrého v roce 1012 svedena bitva mezi Čechy a Poláky a to na místě, kterému říkáme U Kostelíčka.